Jak jsme přišli k našemu Lukymu.

[iris]

Luky a špagety 012.JPGTen příběh jsem už kdysi asi psala..... Měla jsem dva perské kocoury,oba umřeli asi v 5ti letech, Ten mladší umřel jednou v listopadu, byl téměř bílý s krémovýma ušima. V prosinci jsem vykoukla z okna a tam lítal pejsek .... téměř bílý s krémovýma ušima Moc mi připomněl Clarka / kocoura/ tak jsem šla ven, měl ovázený zadřený provaz kolem krku. No, co myslíte, vzala jsem ho domů, obtelefonovala útulky a Městskou policii, jestli někomu nechybí. Už u nás zůstal a dala jsem mu jméno Rex.Zkoušela jsem na něj volat různě, ale nijak nereagoval. Jenom, když jsem volala na syna Lukyho přiběhl i pes.... tenkrát mě nenapadlo žééééé .....jednou byl s ním manžel na procházce a potkal paní a ta prohlásila, že je to její pes, že má muže hrubiána a ten ho vyhodil z domu.Můj muž jí dal náš telefon a za týden volala, že přijela její vnučka a chce psa vidět. Přišla, přinesla jeho očkovací průkaz a tam stálo jméno LUKY Chtěla s ním jít s vnučkou na procházku, tak jsem jí dala vodítko a šla jsem domů...... ještě jsem nedošla ke vchodu... Luky přiběhl za mnou, střídavě koukal na mě a na svou bývalou a pak odešel k nám do vchodu ...domů.!! Tekly mi slzy, paní mi vrátila vodítko a odešla.
Tak jsme přišli k Lukymu, nejlepšímu psovi, co jsem kdy měla. Pořád věřím, že je to převtělený Clark, kterého jsem dlouho oplakávala... vrátil se mi.

[Emka]

Iris,

to je tak krásný příběh.........úplně pohádkový. Četla jsem ho jedním dechem. Škoda jen, že si nenapsala jak je to dlouho. Kolik tak je Lukymu let?

Přeji ti hodně krásných chvil strávených s Lukym!!!!!!! A koho má vlastně radši? Tebe nebo despotu?

[olala]

Oóóh, Irenka, to je krásny príbeh a krásne si to napísala. Prečítala som to so slzami v očiach. Prajem Ti, aby si sa z prítomnosti miláčika LUKYHO tešila ešte veľa rokov.

[gabriela.jakoubeova]

IRIS,
ty jsi úplnej spisovatel . Napsala jsi to moc a moc krásně, i já jsem tu uronila slzičky, protože jsem si to rovnou živě představovala.
Moc pěkný příběh, hlavně se šťastným koncem.

[Alena Jankova]

Irčo to je hezký příběh a ten pejsek je potom tak vděčný
My jsme našeho Bena zachránili před smrtí hladem. Dozvěděli jsme se o něm přes známé, narodil se ve Štětí v takovém pochybném hospodářství. Děda pro něj jel a když ho poprvé viděl chtěl ho tam nechat. Nakonec ho přivezl. Pejsek byl vyjukaný, nebyl očkovaný ani odčervený, hubený, že se mi chtělo nad ním brečet. Uši měl jak netopýr, žebra vyčuhovala i přes tu srst.
Když jsme s ním chtěli poprvé jít ven ze vrat tak se šprajcnul a brzdil nohama. No připadala jsem si jako když táhnu kozu na provaze. Potom mi kámoš veterinář vysvětlil, že se Ben bál, že ho jdeme vrátit No dnes je mu už 7 let a vděčný je asi dodnes. Stačí když řeknu "Přijedou kluci" a čeká u vrat dokud nedorazí, malé králíčky si přitáhne pyskem na kraj králíkárny aby je mohl olíznout a slepičky ohlídal před liškou už několikrát.

[iris]

Alenko, to jsem štastná... víš o čem to je. Lidi se dokážou bránit a když je někdo opustí, někam dojdou, uměj zatelefonovat, ale děti a zvířata jsou naprosto bezbranní.
Náš Luky je ořech ale všemu rozumí, už ho máme 10 let, když jdeme ven, u každé křižovatky čeká s otázkou... kam... a já jen řeknu nahoru, dolů, doprava , doleva a jde správně. Váš Ben měl úžasný štěstí... pozdravuj dědu a už se těším, až se na vás přijedeme podívat.

[Ivana]

Iris, opravdu to je jako z nějakého filmu, který skončí dobře

[rendii]

Alenko a Iris - oba příběhy jsou moc dojemné.
A věřím že pejskové umí být vděční a váží si domova. A Luky se hned rozhodl a sám si ho vybral. Věděl, kde mu bude dobře.
To ty naše čertice ani jedna nepoznaly a berou všechno jako samozřejmost .

[Láďa]

Iren za tebou půjde každý chlap. Teď ale vážně, je to moc pěkně napsané a máš pravdu. Přeji vám s Lukýskem ještě hodně společných dní.

[Jana H.]

Iris, pořád se chystám a vyšelo to až teď. Já si moc vážím lidí, ketří dokážou se zvířaty takhle jednat. Moc dojemný, moc hezký, a Luky vám to oplácí. To ten můj jezevec ječí jen když ho někdo drží a já jdu pryč. Třeba do krámu. Jinak mě má na háku. Ale ví, že je moje zlatíčko. Měj se . Iris, ale když na nás dělají to psovský oči, to je hrůza, že. Já ho vždycka pomazlím, pohladím, pusinku dostane a pak je klid. No nejsem prdlá????????????? Ale mně to nevadí.

[iris]

Jani, jsi správně prdlá, jako já to já když ráno odcházím do práce, první dostane pusu pes a pak despota..... ahoooooj

[janina s.]

Holky, jsem ve frontě prdlých !
Chlapa tak neplácám po hrudi, nepusinkuju a neříkám mu hubánku !
Ty zvířata si to zaslouží, ať už mají jakoukoliv povahu ( krom agrese...)
A cokoliv jim řekneme, neodporují. haha.
A zvlášť pokud to jsou nalezenci, které někdo odkopnul, fuj.
Takže my jsme normální !

[Jana H.]

Tak holky, ještě jednu, když někam odcházím, tak řeknu: Fildo jdu do práce, vydělávat korunky aby bylo na bobánky ( granule). A on že jo ať tedy jdu. Prý nejsem normální, ale mě to nevadí. Takhle prdlá jsem docela ráda.

[janina s.]

Jani, Míša kdysi, pokud šel chlap do práce kousek odtud, a měl brašnu přes rameno, v pohodě, koukla, pomyslela si, jde na šichtu, ok.
Když brašnu neměl a šel jiným směrem, třeba k sousedovi, skočila i přes plot, jako že buď se mnou, nebo vůbec. Pokud ji vzal s sebou k sousedovi, třeba k uzení nebo na pokec, ležela u nohou a žádné problémy, i když tam měli třeba jezevčíka.
Teď chlap pracuje jinde, jezdí autem, ale i tak se Míša podívá ze dveří ( a zkontroluje ).
Možná už jsem to psala, kdysi v létě jsme si dali s chlapem kafe v garáži, něco tam kutil. Míša přišla ( koukla na hodinky ) a že by bylo dobré nějaké žrádýlko?
Řekla jsem jí ( jako prdlá ) : Musíš chvilku počkat, nechej mě dopít kafe a dám ti "haminky". Míša si lehla před garáž. Za 10 minut přišla A KOUKLA MI DO HRNKU, KOLIK KAFE TAM JEŠTĚ MÁM !
Tak jsem jí to řekla ještě 2x, udělala vždy to samé, až když jsem měla dopité, tak jsem řekla, dobře, tak ti dám do hrnce. Přikrčila se, začala vrtět ocasem a štěkat HAU HAU, jako že konečně !
Takže zvířata rozumí každé slovo, jen to někdy hrají, že nee !

[janina s.]

[QUOTE=iris;48783]Ten příběh jsem už kdysi asi psala..... Měla jsem dva perské kocoury
Ten mladší byl téměř bílý s krémovýma ušima. V prosinci jsem vykoukla z okna a tam lítal pejsek .... téměř bílý s krémovýma ušima Moc mi připomněl Clarka / kocoura/ tak jsem šla ven, měl ovázený zadřený provaz kolem krku. No, co myslíte, vzala jsem ho domů a dala jsem mu jméno Rex.Zkoušela jsem na něj volat různě, ale nijak nereagoval. Jenom, když jsem volala na syna Lukyho přiběhl i pes.... tenkrát mě nenapadlo žééééé
očkovací průkaz a tam stálo jméno LUKY Luky přiběhl za mnou, střídavě koukal na mě a na svou bývalou a pak odešel k nám do vchodu ...domů.!! Tak jsme přišli k Lukymu, nejlepšímu psovi, co jsem kdy měla. Pořád věřím, že je to převtělený Clark,

IRIS, jsou to někdy životní příběhy, viď ?
Je to někdy fakt k neuvěření, ale právě proto ty zvířátka nám to vynahradí a my jim.
Krásný příběh !