Cesta Míši k nám

[Tereza.01]

Jani,já se ti vůbec nedivím,zvíře kolikrát chybí víc jak člověk..My měli hodně psů,když jsem byla malá,táta je pejskař a máma taky.I tři naráz v pražském bytě..Ale jen jeden byl pro mě Pan pes.Měli jsme ho od mých 5 let od štěněte,v 10 ho srazilo auto.Byl to ratlík,s papírama,ale nějaký nepovedený kousek,poslední co jim zbyl a moc krásy nepobral,proporce měl taky trochu nestandardní,ale byl úžasnej..Po něm mi ze všech psíků přirostla takhle k srdci až Sára.
Rozkousaná bouda.Míša byla mazaná.Naše Sárina zase sežrala půl dveří od chlíva,kde nocuje,aby se dostala ven..a kus dřevěného plotu,kterým byla občas oddělená na zahradě od kytek a od prádla.To jsme museli navečer otravovat veterinářku,protože ho měla kus v zapíchlej v patře..Prostě jsou vlčáci psi společenští.

[janina s.]

Ahoj Terezko, já znala jen vlčáka Sylvu u babičky, od té doby je nej ta rasa. Míša byl náš první a jediný pes, oba s chlapem jsme z paneláku. Pak najednou, že si ho necháme, nic jsme o psech nevěděli. Byla společenská, poslouchala na slovo a i kobereček u okýnka u boudy utrhla, aby prostě viděla ven. Každý silvestr trávila se mnou doma - čistá -, měla hrůzu z rachejtlí. Byla to herečka, když mrholilo, nešla do boudy, ale seděla venku před oknem a "hau hau" a měla přivřené oči jak Číňan, jako že ji máme litovat. Přitom bylo 18 stupňů. Je to na román.....

[Janine]

Ahojky Janino, to mě mrzí, že jsem tě rozplakala. Taky jsem měla fenku dalmatinku (od svých 11 do 23 let), což je 12 let a stále na ni vzpomínám. Taky byla velký mazlík, měli jsme ji v činžáku, prostě člen rodiny. Jenže ke konci svého života už špatně chodila do schodů a taky už neudržela čůrání, měli nezhoubné nádory a byla hluchá. Tak jsme ji museli dát babičce do baráku do sklepa a ona tam tak tesknila, že jsme ji už pak ani nemohli chodit navštěvovat, protože to byla hrůza, když jsme odcházeli (. Rozhodli jsme se jí pak utratit, aby se netrápila. To jsme probrečela několik dní.
Od té doby pejska nemá a jak už jsem psala včera, musím se pomazlit aspoň s těma cizíma pejskama co potkám (dodávají pozitivní energii . Ale máme aspoň jako náhradu dva Osmáky degu. I když by se řeklo "blbé myši", tak nejsou, pokud je pustím se proběhnout po pokoji tak na zavolání doběhnou. Děti je pořád táhají a oni jim nic neudělají, mají se rádi navzájem.
I když pes je pes )

Asi nejlepší lék na smutek je pořídit si dalšího pejska. Moc ráda si přečtu pokračování tohoto příběhu. Takže na jaře se těším )
No a na tvoje receptíky taky )

[janina s.]

Ahoj Janine, Ty za to přece nemůžeš. Mě to chytne skoro každý večer při pohledu na prázdnou boudu. Pokud se něco na jaře bude dít, dám vědět, neboj.
Škoda, že zvířata nemůžou žít déle, hlavně psi...
Jediné, co mě "uklidňuje" je, že u nás se měla jako nalezenec skvěle, nic jí nechybělo a nenechali jsme ji utratit. Odešla kvůli stáří a nemoci.
Měj se hezky.

A dík ohledně receptů, ale myslím, že jsou tu lepší.

[Janine]

Ahoj Janino, určitě se na vás Míša z hora dívá a třeba vám na jaře nějakého nového pejska pošle
Receptíky jsou tu všelijaké, ale mám radši takové jaké ty... prostě jednoduché dobré rychlovky Když vidím, že se s tím mám hrát celé dopoledne a pak se to za 5 minut sní ( i když si pochutnáme), tak mě to moc nebere ))
Měj se taky hezky a určitě zase někdy papa

[janina s.]

Ahojky, ráda vařím třeba zapečená jídla nebo v jednom hrnci, ale někdy vařím i něco jiného, když mám čas a náladu, tak mě to baví.
Můj chlap i kluk (19) jedí skoro všechno (kromě hub, zeleniny-kluk, koprovky -1x za rok stačí, sójového masa, krup apod.) a někdy stačí knedlík s vajíčkem nebo brambory a volské oko.
Pokud se ti bude chtít, někdy napiš do kolonky "Co bude dnes u vás k obědu..." ať mám taky inspiraci.
Pěkný večer.

[janina s.]

Jak ten čas letí......
Dnes to jsou 2 roky...... já vím, ztráta člověka je 1000 x horší, ale přesto vzpomínám...

[Miopatka]

Dobrý den, přečetla jsem si Váš článek a je mi z toho smutno Ani nevíte jak moc chápu jak Vám je. Já i manžel jsme na vozíku a bydleli jsme v paneláku, kde jsme si pořídila malého pejska, něco jako je maltézáček. Známá nám ho jednou donesla ukázat a už odjela bez něj Byla to naše prdelka. Hlavně moje. Jednou jsme byli u manželových rodičů na velikonoce a tchán chtěl popojet s naším autem a nikdo si nevšiml že je tam náš Fíček a zajel ho. Zemřel mi skoro v náručí. V životě jsem tak hlasitě nebrečela jako tenkrát. A to nemluvím o manželovi. Věděli jsme že to nebyla vina tchána, a dlouho nám trvalo ho utěšit že za to nemůže. Ještě ten den, nám tchán pořídil toho samého pejska. Držel ho v autě manžel, já nemohla. Když jsme přijeli domů, tak to byl ten nejhorší pohled na světě. Najednou bylo všude prázdno i když tam běhalo další štěnátko. Ani nevím proč, ale skoro týden mi trvalo než jsem se na novej přírůstek dokázala kouknout. Manžel ho vždycky vzal a dával mi ho na klín, aby jsem ho pohladila a vysvětloval mi, že ten novej pejsek za to nemůže. Až jsem ho tedy přijala. Ale ještě několik měsíců mi trvalo abych nebrečela. Novému pejskovi jsme nechali to samé jméno Fíček. Pak jsme zjistili, že má nemocnou štítnou žlázu a uzavírá se mu dýchací trubice. Když se poprvé stalo že se dusil, tak jsem zpanykařila a krve by se ve mě nedořezaly. Tak si říkám, že jsme možná pomohly jinému pejskovi, protože u majitelkyy trpěl.
Nyní bydlíme v baráčku a pořídily jsme si ještě dobrmanku. A asi měsíc po nastěhování se nám na dvorku objevilo kotě, které jsme odháněli, ale když tu bylo i druhý den, tak jsme mu daly jíst a pít a už u nás zůstalo. A i když manžel nechtěl, aby byla v baráku doma, tak tu s námi už stejně je. Než jsme ji stihly vykastrovat, tak nám donesla koťátka Tak máme ještě 2 kocourky a 2 kočičky A jejich mamina je to nejvděčnější zvíře na světě, že jsme si ji tu nechaly. A i když chodí ven, vždy se vrací. I její malí prckové
A upřímně, kdyby se někomu ze zvířátek něco stalo, tak nevím, jak bych to dokázala unést. Proto velice dobře chápu co cítíte. A moooc Vám přeji, aby bylo lépe.