info ke sporákům z časopisu Dtest

[ZDENY]

Sporák – srdce kuchyně

Malý vařič, varná deska, pečicí trouba, kombinovaný spotřebič, ve kterém se slučují funkce více přístrojů – ať to či ono vždy je středem kuchyně. Bodejť by ne. Vaříme všichni, i kdyby to byl jenom čaj, káva či smažená vajíčka. Máme-li doma vestavěný nebo volně stojící sporák, vždy se skládá ze dvou základních částí: varné desky a pečicí trouby. A protože sporáky už dávno nepatří mezi jednoduché spotřebiče, a protože jejich výběr dokáže pořádně zamotat hlavu, či dokonce přinést i přehmat z neznalosti, připojíme vedle rad pečujících i pár dobrých informací na cestu do obchodu...


Plynová varná deska je při provozu poměrně nenáročná na údržbu. Vaření na ní je pohodlné a v současnosti stále ještě nejrozšířenější.
Rady pro výběr

• Vždy se informujte, zda hořáky varné plynové desky jsou vybaveny tryskami pro ten druh plynu, kterým je zásobována vaše domácnost; případně zda je možno trysky vyměnit dodatečně.
• Instalaci plynové desky či případnou výměnu trysek musí provádět odborník, tj. koncesiovaný plynoinstalatér.
• Pro vlastní pohodlí a bezpečí dejte přednost výrobkům, které jsou vybaveny automatickým zapalováním a tepelnou pojistkou plamene.

Sklokeramická varná deska je nejrozšířenějším typem elektrických desek, která nejenom z trhu ale i z domácností vytlačuje klasické litinové plotny. Její údržba je v porovnání s plynovou deskou mnohem snadnější, neboť její hladký povrch „bez záhybů“ se snadněji otírá a čistí. K běžné údržbě desek nabízejí renomovaní výrobci různé speciální tekuté čisticí prostředky. Nezbytným pomocníkem je i speciální škrabka na sklokeramické varné desky. Umožňuje snadné odstranění přischlých či přilepených zbytků potravin a tekutin; zbytky zaschlé po obvodu hrnce (vysrážená pára, překypěná polévka a pod.) mnohdy vypadají jako prasklina či se „tváří“ jako neodstranitelné – s pomocí škrabky se jich však hospodyňka velmi lehce zbaví.
Připravují-li se na sklokeramické desce pokrmy, které obsahují cukr, či vaří-li se například džem, je na místě zvýšená opatrnost: z nádob nesmí přetéct na horkou desku. Stane-li se tak, je nutné je ihned odstranit za tepla (řečené platí i pro alobal). V opačném případě může velmi snadno dojít k poškození varné desky (karamelizace, lokální přehřátí nad únosnou mez); na vady takto vzniklé se nevztahuje odpovědnost prodávajícího, i když výrobek je v záruční době.
Kdo si nad sklokeramickou varnou desku umístí poličku s kořenkami, či si na ni jenom vystaví pro potěchu oka hrníčky po babičce, riskuje. Pád předmětu na desku může způsobit škodu ve výši několika tisíc korun (opět: na vady takto vzniklé se nevztahuje odpovědnost prodávajícího) a je pak pozdě si říkat: „kdybych ...“. Dojde-li k poškození desky, je třeba ji nechat co nejdříve opravit odborným servisem. V žádném případě se na ni nesmí dále vařit, neboť vzniklá škoda se může ještě zvýšit (např. zatečením tekutin do vnitřních částí desky).
Rady pro výběr

• Před rozhodnutím, zda koupit elektrickou varnou desku, se informujte, zda příkon proudu ve vaší domácnosti tuto desku umožňuje. V činžovních domech, které byly původně vybaveny plynovými spotřebiči, většinou tato možnost není.
• V nabídce převažují sklokeramické varné desky s tzv. rychlovarnými plotýnkami, které ihned reagují na zmírnění příkonu. Jejich použití je stejné jako u plynových hořáků, takže se hospodyňka nemusí obávat, že včas nestihne zmírnit intenzitu ohřevu.
• Některé značky nabízejí vyšší třídu sklokeramických desek, které jsou vybaveny indukčním ohřevem. Jedná se o nejmodernější a nejekonomičtější způsob ohřevu a přípravy potravin. Jednotlivé plotýnky jsou vlastně indukčními cívkami, které vytvářejí elektromagnetické pole mezi cívkou a varnou nádobou; nádoby musí být z magnetického kovu (ocel, smaltovaná ocel, litina). Při vaření nevznikají zbytečné tepelné ztráty, neboť vlastní ohřev probíhá až v hrnci; odpadá tepelná ztráta při průchodu sklokeramickou deskou. Nehrozí ani připálení rozlitých či ukápnutých potravin, neboť deska se nezahřívá, a tak se na ní nemůže nic přichytit.
• Instalaci elektrických varných desek je žádoucí svěřit odborníkovi. Výdaj za opravu po nesprávném připojení desky by zbytečně zatížil rodinný rozpočet.

Pečicí trouby jsou duší sporáků. Jsou vybaveny různými funkcemi pro pečení, ale i funkcemi, které pomáhají troubu udržovat...
Katalytické čištění vnitřního prostoru trouby patří mezi nejrozšířenější systém – speciální postranní plechy trouby do sebe absorbují mastnotu. Dojde-li k jejich nasycení, buď se vymění, nebo je lze vyčistit a poté znovu použít. Životnost speciálních plechů samozřejmě není neomezená.
Dalším způsobem, který ulehčuje údržbu, je pyrolytickéčištění, při kterém dochází k automatickému ohřevu trouby na teplotu cca 500 °C. Veškeré nečistoty a mastnoty se spálí na prach, který se po vychladnutí trouby vytře hadříkem. Průběh čištění je automaticky kontrolován, při vzrůstu teploty se dveře trouby s ohledem na bezpečnost uživatele uzamknou a po snížení teploty se opět automaticky odemknou.
Vnitřní povrchy levnějších i levných pečicích trub jsou upraveny tak, aby jejich údržba příliš hospodyňky nezatěžovala a nezpůsobovala jim nějaké obzvláštní problémy. Trh nabízí i množství přípravků, které slibují snadné čištění; na všechny však není stoprocentní spolehnutí. Před použitím toho kterého přípravku je nutné se seznámit s návodem, neboť některé se aplikují do studené trouby, jiné naopak ke svému působení potřebují troubu vyhřátou. I na to však myslí někteří výrobci a vybavují své přístroje funkcí „snadné čištění“ – automatické vyhřátí pečicí trouby na teplotu 90 °C a její působení po určitou dobu.
Rady pro výběr

• Ze všeho nejdříve si promítnout zvyklosti rodiny – jak často se trouba používá, co se v ní nejvíce připravuje a co se očekává od nového spotřebiče. Poté se seznámit s nabídkou funkcí trub (například v katalozích značkových firem) a vyloučit ty, které se v domácnosti „neuživí“. Je zbytečné platit za něco, co zůstane nevyužito.
• Vyplatí se, je-li trouba vybavena horkovzdušným pečením. Tato funkce přístroje umožňuje pečení až ve třech pečicích rovinách najednou; podstatně lepší využití času zejména při pečení např. vánočního cukroví. Horkovzdušné pečení však umožňuje i současnou přípravu masa a pečiva, aniž by docházelo k vzájemnému „předávání“ pachů.
  Horkovzdušné pečení se liší od pečení konvenčního, takže hospodyňka při něm musí zapomenout na své zažité zvyklosti. Zvolí-li například pro pečení těsta teplotu vyšší než 170–175 °C, nebude výsledkem příliš nadšena. Je třeba vždy dodržovat doporučené teploty, které výrobci uvádějí v návodech v obsluze.
• Moderní přístroje – mimo základní třídu – jsou řízeny většinou elektronickými jednotkami. Pod pojmem „pečení“ se tak skrývá řada různých programů, počínaje samostatným ohřevem spodního tělesa, přes ohřev spodním a horním tělesem, multifunkční gril, horkovzdušné pečení až po mikrovlnný ohřev. Moderní pečicí trouby tedy nabízejí škálu rozmanitých způsobů, jak připravovat pokrmy.
• Dražší typy spotřebičů se samy stávají rádci, jak si při přípravě toho kterého pokrmu počínat. Doporučí po zadání druhu, množství a způsobu úpravy potraviny teplotu a čas, případně i umístění v pečicích rovinách. Tato funkce bývá výrobci různě označována, nejčastěji se však používá termín „back control“. Hospodyňka je troubou v průběhu přípravy pokrmu informována o aktuální teplotě pečení, a je-li spotřebič vybaven sondou, dozví se na displeji i přesnou teplotu uvnitř pečeného pokrmu.
• Mnohé přístroje nabízejí automatické funkce – kdy má příprava pokrmu skončit, případně jak dlouho má trvat. Kombinací těchto funkcí si pak může uživatel i nastavit, kdy se má pokrm začít připravovat, vložit jej do trouby a odejít. Po návratu třeba z práce či z kina pak z trouby voní připravená večeře.