Jak jsme přišli k našemu Lukymu.

[iris]

Jani, jsi správně prdlá, jako já to já když ráno odcházím do práce, první dostane pusu pes a pak despota..... ahoooooj

[janina s.]

Holky, jsem ve frontě prdlých !
Chlapa tak neplácám po hrudi, nepusinkuju a neříkám mu hubánku !
Ty zvířata si to zaslouží, ať už mají jakoukoliv povahu ( krom agrese...)
A cokoliv jim řekneme, neodporují. haha.
A zvlášť pokud to jsou nalezenci, které někdo odkopnul, fuj.
Takže my jsme normální !

[Jana H.]

Tak holky, ještě jednu, když někam odcházím, tak řeknu: Fildo jdu do práce, vydělávat korunky aby bylo na bobánky ( granule). A on že jo ať tedy jdu. Prý nejsem normální, ale mě to nevadí. Takhle prdlá jsem docela ráda.

[janina s.]

Jani, Míša kdysi, pokud šel chlap do práce kousek odtud, a měl brašnu přes rameno, v pohodě, koukla, pomyslela si, jde na šichtu, ok.
Když brašnu neměl a šel jiným směrem, třeba k sousedovi, skočila i přes plot, jako že buď se mnou, nebo vůbec. Pokud ji vzal s sebou k sousedovi, třeba k uzení nebo na pokec, ležela u nohou a žádné problémy, i když tam měli třeba jezevčíka.
Teď chlap pracuje jinde, jezdí autem, ale i tak se Míša podívá ze dveří ( a zkontroluje ).
Možná už jsem to psala, kdysi v létě jsme si dali s chlapem kafe v garáži, něco tam kutil. Míša přišla ( koukla na hodinky ) a že by bylo dobré nějaké žrádýlko?
Řekla jsem jí ( jako prdlá ) : Musíš chvilku počkat, nechej mě dopít kafe a dám ti "haminky". Míša si lehla před garáž. Za 10 minut přišla A KOUKLA MI DO HRNKU, KOLIK KAFE TAM JEŠTĚ MÁM !
Tak jsem jí to řekla ještě 2x, udělala vždy to samé, až když jsem měla dopité, tak jsem řekla, dobře, tak ti dám do hrnce. Přikrčila se, začala vrtět ocasem a štěkat HAU HAU, jako že konečně !
Takže zvířata rozumí každé slovo, jen to někdy hrají, že nee !

[janina s.]

[QUOTE=iris;48783]Ten příběh jsem už kdysi asi psala..... Měla jsem dva perské kocoury
Ten mladší byl téměř bílý s krémovýma ušima. V prosinci jsem vykoukla z okna a tam lítal pejsek .... téměř bílý s krémovýma ušima Moc mi připomněl Clarka / kocoura/ tak jsem šla ven, měl ovázený zadřený provaz kolem krku. No, co myslíte, vzala jsem ho domů a dala jsem mu jméno Rex.Zkoušela jsem na něj volat různě, ale nijak nereagoval. Jenom, když jsem volala na syna Lukyho přiběhl i pes.... tenkrát mě nenapadlo žééééé
očkovací průkaz a tam stálo jméno LUKY Luky přiběhl za mnou, střídavě koukal na mě a na svou bývalou a pak odešel k nám do vchodu ...domů.!! Tak jsme přišli k Lukymu, nejlepšímu psovi, co jsem kdy měla. Pořád věřím, že je to převtělený Clark,

IRIS, jsou to někdy životní příběhy, viď ?
Je to někdy fakt k neuvěření, ale právě proto ty zvířátka nám to vynahradí a my jim.
Krásný příběh !