Luky a špagety 012.JPGTen příběh jsem už kdysi asi psala..... Měla jsem dva perské kocoury,oba umřeli asi v 5ti letech, Ten mladší umřel jednou v listopadu, byl téměř bílý s krémovýma ušima. V prosinci jsem vykoukla z okna a tam lítal pejsek .... téměř bílý s krémovýma ušima Moc mi připomněl Clarka / kocoura/ tak jsem šla ven, měl ovázený zadřený provaz kolem krku. No, co myslíte, vzala jsem ho domů, obtelefonovala útulky a Městskou policii, jestli někomu nechybí. Už u nás zůstal a dala jsem mu jméno Rex.Zkoušela jsem na něj volat různě, ale nijak nereagoval. Jenom, když jsem volala na syna Lukyho přiběhl i pes.... tenkrát mě nenapadlo žééééé .....jednou byl s ním manžel na procházce a potkal paní a ta prohlásila, že je to její pes, že má muže hrubiána a ten ho vyhodil z domu.Můj muž jí dal náš telefon a za týden volala, že přijela její vnučka a chce psa vidět. Přišla, přinesla jeho očkovací průkaz a tam stálo jméno LUKY Chtěla s ním jít s vnučkou na procházku, tak jsem jí dala vodítko a šla jsem domů...... ještě jsem nedošla ke vchodu... Luky přiběhl za mnou, střídavě koukal na mě a na svou bývalou a pak odešel k nám do vchodu ...domů.!! Tekly mi slzy, paní mi vrátila vodítko a odešla.
Tak jsme přišli k Lukymu, nejlepšímu psovi, co jsem kdy měla. Pořád věřím, že je to převtělený Clark, kterého jsem dlouho oplakávala... vrátil se mi.
Poslední úpravu provedl(a) iris; 08.02.2011 v 09:24.
Oóóh, Irenka, to je krásny príbeh a krásne si to napísala. Prečítala som to so slzami v očiach. Prajem Ti, aby si sa z prítomnosti miláčika LUKYHO tešila ešte veľa rokov.
IRIS,
ty jsi úplnej spisovatel . Napsala jsi to moc a moc krásně, i já jsem tu uronila slzičky, protože jsem si to rovnou živě představovala.
Moc pěkný příběh, hlavně se šťastným koncem.
Irčo to je hezký příběh a ten pejsek je potom tak vděčný
My jsme našeho Bena zachránili před smrtí hladem. Dozvěděli jsme se o něm přes známé, narodil se ve Štětí v takovém pochybném hospodářství. Děda pro něj jel a když ho poprvé viděl chtěl ho tam nechat. Nakonec ho přivezl. Pejsek byl vyjukaný, nebyl očkovaný ani odčervený, hubený, že se mi chtělo nad ním brečet. Uši měl jak netopýr, žebra vyčuhovala i přes tu srst.
Když jsme s ním chtěli poprvé jít ven ze vrat tak se šprajcnul a brzdil nohama. No připadala jsem si jako když táhnu kozu na provaze. Potom mi kámoš veterinář vysvětlil, že se Ben bál, že ho jdeme vrátit No dnes je mu už 7 let a vděčný je asi dodnes. Stačí když řeknu "Přijedou kluci" a čeká u vrat dokud nedorazí, malé králíčky si přitáhne pyskem na kraj králíkárny aby je mohl olíznout a slepičky ohlídal před liškou už několikrát.
Alenko, to jsem štastná... víš o čem to je. Lidi se dokážou bránit a když je někdo opustí, někam dojdou, uměj zatelefonovat, ale děti a zvířata jsou naprosto bezbranní.
Náš Luky je ořech ale všemu rozumí, už ho máme 10 let, když jdeme ven, u každé křižovatky čeká s otázkou... kam... a já jen řeknu nahoru, dolů, doprava , doleva a jde správně. Váš Ben měl úžasný štěstí... pozdravuj dědu a už se těším, až se na vás přijedeme podívat.
Alenko a Iris - oba příběhy jsou moc dojemné.
A věřím že pejskové umí být vděční a váží si domova. A Luky se hned rozhodl a sám si ho vybral. Věděl, kde mu bude dobře.
To ty naše čertice ani jedna nepoznaly a berou všechno jako samozřejmost .
Iris, pořád se chystám a vyšelo to až teď. Já si moc vážím lidí, ketří dokážou se zvířaty takhle jednat. Moc dojemný, moc hezký, a Luky vám to oplácí. To ten můj jezevec ječí jen když ho někdo drží a já jdu pryč. Třeba do krámu. Jinak mě má na háku. Ale ví, že je moje zlatíčko. Měj se . Iris, ale když na nás dělají to psovský oči, to je hrůza, že. Já ho vždycka pomazlím, pohladím, pusinku dostane a pak je klid. No nejsem prdlá????????????? Ale mně to nevadí.
Jak jsme přišli k našemu Lukymu.
Moc mi připomněl Clarka / kocoura/ tak jsem šla ven, měl ovázený zadřený provaz kolem krku. No, co myslíte, vzala jsem ho domů, obtelefonovala útulky a Městskou policii, jestli někomu nechybí. Už u nás zůstal a dala jsem mu jméno Rex.Zkoušela jsem na něj volat různě, ale nijak nereagoval. Jenom, když jsem volala na syna Lukyho přiběhl i pes.... tenkrát mě nenapadlo žééééé .....jednou byl s ním manžel na procházce a potkal paní a ta prohlásila, že je to její pes, že má muže hrubiána a ten ho vyhodil z domu.Můj muž jí dal náš telefon a za týden volala, že přijela její vnučka a chce psa vidět. Přišla, přinesla jeho očkovací průkaz a tam stálo jméno LUKY
Chtěla s ním jít s vnučkou na procházku, tak jsem jí dala vodítko a šla jsem domů...... ještě jsem nedošla ke vchodu... Luky přiběhl za mnou, střídavě koukal na mě a na svou bývalou a pak odešel k nám do vchodu ...domů.!! Tekly mi slzy, paní mi vrátila vodítko a odešla.
Odpovědět s citací
No dnes je mu už 7 let a vděčný je asi dodnes. Stačí když řeknu "Přijedou kluci" a čeká u vrat dokud nedorazí, malé králíčky si přitáhne pyskem na kraj králíkárny aby je mohl olíznout a slepičky ohlídal před liškou už několikrát.
