Možná už jsem to taky psala. Když jsme se tu nastěhovali asi před 10-ti lety, byla tu před jedním domkem malá večerka, pár metrů od nás, kde jsme se v létě scházeli se sousedy, někdy na lahváčka. Jeden soused chodil tam a zpátky se dvěma psy, jeden byl německý ovčák. A že prý, jestli ho někdo nechce, že je na ně velký, i když hodný, a že jim jeden stačí. Ostatní sousedi psy už měli. Že je to nalezenec, byl uvázaný u stromu, pak že běžel několik km za motorkou apod. Fenka, že jí říkají Míša, že na to slyší. Pár sousedů prý ji mělo, ale necítili se na to. A chlap zničeho nic řekl: " Tak my si ji necháme. " Psa jsme nikdy neměli, nevěděli jsme nic o cvičení, žrádle, povaze psa. Večer jsme u ségry grilovali, Míša se od chlapa nehnula na krok. Uříznul můj starý pásek a udělal obojek.
Je to na dlouho, tak to zkrátím. Ze začátku závislák na chlapovi, co za ním skákal přes plot, se stal naším miláčkem, chlap ji naučil poslouchat, nevrčet na mě ani na kluka, respektu a poslušnosti ke mně, když šel do práce, má boudu a kotec, v zimě je na chodbě, je to umazlený závislák, který všemu rozumí a hypnotizuje, když něco chce. Nikdy nikoho nekousla, vítá kámoše od kluka, poslechne na MÍSTO, SEDNI, LEHNI i na povely, které nejsou v psí řeči. Třeba MUSÍŠ POČKAT NA KOSTIČKU, AŽ TI JI VYCHLADÍM, otočí se a lehne si a čeká se zvednutýma ušima.
Kdysi u nás zastavilo cizí auto a já se lekla, že se o ní někdo dozvěděl a chce ji třeba zpátky. Byla jsem rozhodnutá to neudělat za každou cenu. Naštěstí to byli sousedovi známí, co u nás jen zaparkovali.
Nikdy se o ni nikdo nepřihlásil a všichni sousedi ji znají, že se jí nemusí bát.
Zhubla a má potíže s klouby, tak jí dáváme tabletky a výživu.
No a já prostě tvrdím, že MÍŠA MĚLA V TLAPĚ VIZITKU S NAŠÍ ADRESOU, PROTOŽE VĚDĚLA, ŽE U NÁS SE BUDE MÍT NEJLÍP !
Holky, díky.
Ano, povídám si s ní, ale to chlap i kluk taky a nejen o samotě.
Teď právě chlap říká - hubánku, podívej, jak vypadáš! = leží na boku a dělá, že je rohožka. prostě splývá s kobercem.
Je na chodbě, venku je děs. ( Pes, ne chlap. )
Jani, taky příběh jak z románu. Však ona vám tu lásku oplácí. Pak že zvířata nemají duši. No vždyť jsou jenom jako věc. Ale my víme, že to tak není. Je to kamarád a vrba zároveň. Alespoň u mne to tak je. Pá. Někteří jsou lepší jak lidi, říkávala maminka a měla pravdu.
JANI, Míša kdysi, pokud šel chlap do práce kousek odtud, a měl brašnu přes rameno, v pohodě, koukla, pomyslela si, jde na šichtu, ok.
Když brašnu neměl a šel jiným směrem, třeba k sousedovi, skočila i přes plot, jako že buď se mnou, nebo vůbec. Pokud ji vzal s sebou k sousedovi, třeba k uzení nebo na pokec, ležela u nohou a žádné problémy, i když tam měli třeba jezevčíka.
Teď chlap pracuje jinde, jezdí autem, ale i tak se Míša podívá ze dveří ( a zkontroluje ).
Možná už jsem to psala, kdysi v létě jsme si dali s chlapem kafe v garáži, něco tam kutil. Míša přišla ( koukla na hodinky ) a že by bylo dobré nějaké žrádýlko?
Řekla jsem jí ( jako prdlá ) : Musíš chvilku počkat, nechej mě dopít kafe a dám ti "haminky". Míša si lehla před garáž. Za 10 minut přišla A KOUKLA MI DO HRNKU, KOLIK KAFE TAM JEŠTĚ MÁM !
Tak jsem jí to řekla ještě 2x, udělala vždy to samé, až když jsem měla dopité, tak jsem řekla, dobře, tak ti dám do hrnce. Přikrčila se, začala vrtět ocasem a štěkat HAU HAU, jako že konečně !
Takže zvířata rozumí každé slovo, jen to někdy hrají, že nee !